O KOUZELNÉM PRSTENU

(indická bajka)

Jde svámi Dévánanda hustým lesem a náhle slyší velký pláč. Na kameni sedí otrhaný žebrák a křičí zplna hrdla:
„Slituj se, Osvícený! Jsem chudák! Už mám jen jednu malou rupii!

Dévánanda se slitoval. Stáhl s prstu prsten.
„Tumáš, chlapče. Je to kouzelný prsten. Dotkneš-li se jím železa, stane se z něj zlato. Zítra tudy jdu zpět a prsten si zas vezmu. Tak s ním do té doby dobře hospodař!“ .

Nazítří se svámi vrací lesem a slyší ještě náramnější pláč. Na kameni sedí tentýž žebrák a ještě trochu hlasitěji běduje.
„Copak, hochu? Snad jsi neztratil můj prsten?“

„Neztratil, neztratil!“ odsekl žebrák zlostně.
„Ale k ničemu mi nebyl! Nejlevnější kus železa, který je tu k mání, je u kováře hřebík za tři rupie. A copak jsem neříkal, že mám jenom jednu? Tak k čemu mi ten slavný prsten byl?“

Dévánanda jen obrátil oči k nebi.
„Chlapče, chlapče,“ vzdychl potom. „A proč jsi chtěl hned hřebík? Kdyby sis koupil nejmenší pilinku a změnil ji ve zlato, hned máš čím zaplatit hřebík. A za zlatý hřebík bys měl celou kovadlinu. A za zlatou kovadlinu sis mohl koupit i kovárnu.
Jsi hlupák, hochu!“

Vzal prsten a zmizel. A víckrát už stejným lesem neprošel. . . .

Nový výzkum: Kuřáci vodních dýmek jsou vystaveni působení nebezpečných chemických látek

Dvě nové studie pod vedením výzkumníků z Americké University v Bejrůtu (American University of Beirut/AUB) a University Svatého Josefa (St. Joseph University in Beirut/USJ) ukázaly že kouř z vodní dýmky obsahuje velké množství chemických látek, které můžeme nalézt ve škodlivém cigaretovém kouři. Výsledky popírají že by vodní dýmka byla zdravotně nezávadná. (Lidé si často myslí, že voda v dýmce všechny škodliviny zachytí a dým se stane "čistým" nebo dokonce "zdravým")

Průzkum AUB, který byl zveřejněn v roce 2003 v lednovém vydání FOOD AND CHEMICAL TOXICOLOGY: dehet, nikotin a těžké kovy obsažené v kouři vodní dýmky, vycházejícím z výzkumného kouřícího zařízení (K výzkumu byl použit obvyklý melasový tabák). Měření byla provedena za účelem popsání průměrné škodlivosti kouření vodní dýmky v závislosti na: množství a délce tahů a na časových intervalech mezi jednotlivými tahy.

Výsledky ukázaly, že nahromaděný kouř ze 100 tahů obsahuje nikotin, dehet a karcinogenní těžké kovy (součást dehtu) v alarmujících hodnotách, v mnoha případech několikrát přesahujících hodnoty obsažené v cigaretách. Spolu s oxidem uhelnatým, který nebyl v průzkumu měřen, jsou dehet a nikotin považovány za hlavní příčiny kuřáckých onemocnění (rakovina jazyka, plic, močového měchýře, onemocnění srdce...).

Přesto, že se dehet v kouři vodní dýmky vyskytuje v alarmujících hodnotách ve srovnání s cigaretovým kouřem, autor studie Dr.Alan Shihadeh, asistující profesor na AUB-ústředí mechanického inženýrství, výsledky výzkumu upřesňuje: V kouři získaném ze 100 tahů z vodní dýmky se sice vyskytuje více dehtu než ve 20 cigaretách, ale cigaretový dehet má jiné složení. To je způsobeno rozdílnou teplotou spalování tabáku. Tabák v korunce vodní dýmky hoří při teplotě maximálně 450°C. Tabák v cigaretě hoří teplotou téměř 900°C. Dehet vznikající za vysokých teplot (v cigaretě) je mnohem více karcinogenní, než dehet vznikající při nižších teplotách (ve vodní dýmce)

Ve studii USJ, Dr. Chawky Harfouch a Dr. Negib Greahchan měřili hodnotu nikotinu a polycyklických uhlovodíků obsažených v kouři vodní dýmky při užití melasového tabáku. Stejně jako ve studii AUB, z průzkumu vyplynulo, že voda část nikotinu zachytí, ale nezachytí rakovinotvorné benzo(a) pyreny, klíčové složky dehtu a silné karcinogeny. Dr. Harfouch vycházel z jiných výzkumů a studií, které poukazují na stejnou hladinu nikotinu v krvi kuřáka vodní dýmky a cigaret. Dr. Harfouch zjistil, že kuřák vodní dýmky však musí vykouřit více tabáku než kuřák cigaret, aby dosáhl stejných hodnot nikotinu v krvi. Tím je vystaven vyššímu množství škodlivých látek.

Přesto, že studie USJ a AUB používaly rozdílné způsoby kouření, dosáhly stejného výsledku: Voda částečně zachytí nikotin v kouři, ale na karcinogenní složky dehtu má jen velmi malý vliv. Dr. Samer Jabbour kardiolog, praktický lékař a ředitel "Protikuřáckého programu" (Quit smoking program) na AUB poznamenává: "Důsledky malého množství nikotinu ve vodní dýmce jsou sice neznámé, ale není vyloučeno, že opakované užívání může vést k závislosti. "V každém případě opakované užívání vodní dýmky může zvýšit riziko rakoviny.

CO JE HORŠÍ: CIGARETOVÝ KOUŘ, NEBO KOUŘ VODNÍ DÝMKY
Z předchozích dvou studií je jasné, že některé látky se ve vodní dýmce vyskytují ve větší míře než v cigaretách a naopak. Obojí však může způsobit vážné onemocnění!

CO VODA?
Voda je používána za účelem snížení hladiny nikotinu a benzo(a) pyrenu obsažených v kouři vodní dýmky. Bohužel je však její účinek velmi nízký. Jak s použitím vody, tak bez jejího použití byly hodnoty těchto složek velmi vysoké!

Celkové zjištění

Látka	Narghile AUB †	Narghile USJ ‡	Cigareta *
Nikotin [mg]	2.25	1.90	0.05-2.5
Dehet [mg]	242		0.5-35
Benzo(a)pyrene [ng]		52	20-40
Arzenik [ng]	165		40-120
Beryllium [ng]	65		300
Nikl [ng]	990		0-600
Kobalt [ng]	70		0.13-0.2
Chróm [ng]	1340		4-70
Olovo [ng]	6870		34-85

† Použilo se 10 gramů tabáku, 100 třísekundových nádechů o objemu 0.3 litru při každém nádechu, s 30 sekundovými mezerami.

‡ Použilo se 7 gramů tabáku, 300 dvousekundových nádechů, s 10 sekundovými mezerami.

* Hodnoty pro cigaretu z jiných studií (Hoffmann, D. and Hoffmann, I. Letters to the Editor, Tobacco Smoke Components. Beitr. Tabakforsch. Int., 18, 49-52)

Tak předevčírem sem spala 2hodiny, včera asi 5 a dneska 4 hodiny.. a vůbec nejsem unavená.. By mě zajímalo, jestli tolik spánku běžně stačí, nebo to tělo čerpá z nějákejch rezerv, nebo odkuď já vím :D Někde sem četla, že to jde jen dočasně..no tak uvidím, kdy to semnou sekne :D...ale pokud máte nějákej článek, nebo máte k tomuhle co napsat, tak prosím o reakci :)

Jinač co jsem našla já:

Překvapivě proces třídění a uspořádání informací ve spánku (způsobeno noradrenalinem) probíhá během NREM spánku. (To by mohlo vysvětlovat nízkou logiku snů, protože sny probíhají v REM fázi a množství zmíněného hormonu je nízké.)

Zajímavě to řekl W. B. Webb: „Nespíme proto, že jsme vyčerpáni, ale proto, abychom možnostem vyčerpání předešli.“ Spánek nás dle něj chrání před tělesným vyčerpáním, sny před vyčerpáním psychickým.

Spánková deprivace

Je stav, kdy se spánku nedostává. Je jedno proč.

 Příkladem může být newyorský diskžokej Peter Tripp, který v roce 1959 (pod dohledem lékařů) nespal 200 hodin, aby tím vydělal peníze na charitu. Po 50 hodinách bdění měl mírné halucinace, po 100 hodinách se staly různé testy pro něj nesnesitelnými. Po 110 hodinách upadl do deliria, po 120 hodinách dostal povzbuzující látku, aby se udržel vzhůru. Po 150 hodinách byl zcela dezorientován – nevěděl kde je ani kdo je. Objevilo se paranoidní chování. Po 200 hodinách považoval lékaře za hrobníky, kteří jej přišli pohřbít. Po skončení akce spal nepřetržitě 13 hodin (Je vidět, že i když nespal cca 8 dnů, stačilo mu jen o pět hodin více než je denní průměr. Myslím si, že to znamená, že člověku k čistě  biologickému životu stačí relativně málo spánku, zbylé hodiny prospíme z jiných důvodů, než je čistě biologické přežití – má tedy psychické účinky, význam pro mozek a myšlení).

 

Obecně dle [4] to postupuje takto: ospalost, snížení pozornosti (zejména u zrakových podnětů), snížení aktivity, pokles nálady, agresivita. V dalších 78 - 96 hodinách se příznaky zesilují a přidává se pocit ohrožení, poruchy orientace, třes rukou, porucha prostorového vidění a rozostřování zraku. Dále shodně [4] uvádí, že výraznější nervové poruchy se neočekávají (nikdo to ale nezkoušel! – resp. není to zveřejněno, těžko říci, jaké šílenosti se děly při v nacistických a komunistických lágrech), že lze léčit nespavostí deprese.

 

Jiný názor má autor , který říká, že pokusní lidé neuvádějí poruchy vnímání, orientace či prožívání. Občas byly pozorovány úbytky paměti, perzekuční bludy (to fakt nevím co je) a zřídka halucinace. Lidé byli schopni provádět běžné úkony. Špatná byla koncentrace pozornosti. Osobně se přikláním spíše k prvnímu příkladu, protože si myslím, že nedostatek spánku rychle výrazně ovlivňuje nejdříve psychiku a pak i fyzičku lidí. Autor neuvádí žádné konkrétní příklady a ani nevíme, kdo byl pozorovaný, zda to byl náhodný nebo vycvičený člověk nebo dokonce člověk s mozkovou poruchou (je znám případ, kdy člověk nespal několik let, ale to šlo o vzácnou mozkovou poruchu).

 

Jako rekord se v literatuře uvádí případ amerického studenta Randy Gardnera, který roku 1965 nespal 11 dní. Pak byl pokus raději přerušen.

 

Pokusy na zvířatech (v tomto případě na krysách) ukazují, jak to dopadne, provede-li se pokus až do konce. Nejdříve známky celkového oslabení, stresové chování, kožní problémy, poruchy pohyblivosti, úbytek na váze (navzdory zvýšenému příjmu potravy). Později zduření endokrinních žláz (s vnitřním vyměšováním), žaludeční vředy a smrt.

zdroj: http://harry.crolink.cz/FIL404.htm